Narodíme se .. a umřeme!

9. listopadu 2011 v 17:50 | Misor-ry |  -MINCER-
Po celý svůj dosavadní život jsem žila stylem ''Co se stane, to se stát mělo''.
Moje hloupost mě dovedla k překážkám, které jsem nechtěla řešit a vyhla jsem se jím. Dělala jsem špatné věci a nikdy jsem nechtěla poznat bolest.
Byl ajsem naivní a opravdu dost hloupá. Nejvíc ze všeho jsem se bála pustit si kluka k srdci. Bála jsem se sklamání. Jako každý.

Začalo to rychle. Kamarádka mi řekla, že jede do vedlejšího města a požádala mě ať jedu sní. Má tam totiž kluka. Jela jsem (což byla ta největší chyba). Na zastávce nás čekali dva kluci, jeden z nich byl kamarádky přítel a druhý jeho bratranec. Byl pěkný, vysoký.. takový přitažliví..
Ještě ten den jsem se s ním vykousla. Asi za dva dny jsme spolu začli chodit. Všechno bylo v pohodě dalo by se říct, že jsme to ani jeden stejně nebrali moc vážně. Po pár týdnech se to ale změnilo. Začal ajsem k němu něco cítit, i když jsem si to nechtěla přiznat, ale bylo to tu.
Po dalším týdnu už jsem to nevydržela a dala své city najevo. Přestala jsem se bránit.
Citová odezva tu byla a vypadalo to na opravdu pěkný vztah, který opravdu pěkný byl, dokud se tu neoběvil.. jeho kamarád.

Začala jsem si s ním psát a párkrát sme byli i venku. A pak jednou.. v jeden pěkný den.. Když jsme byli zaše všichni venku (já, kamarádka, můj přítel a její), přišel, Po pár chvilkách prohlásil, že jde do nedalekého obchodu a jestli nejde někdo s ním. Jako jediná jsme vztala a šla. Když jsme došli k obchodu nevydržela jsem to. Vykousli jsem se. Cítila jsme se pak hrozně.. jak nějaká.. děvka. Ale žiju další hloupou teorií: ''Dokud v tom nejsou city, nic to neznamená''.
A byl to jen výkus.. do postele jsem s ním nevlezla! Tak co..

Jenže co se nestalo, měl přijít víkend, kdy jsme měli jet celá parta do nejmenovaného nočního klubu. Byla jsem tak natěšená! A najednou? Bum. V pátek den před tou nocí jsem onemocněla. Ostatní jeli, až na tu kamarádku s jejím přítelem, protože ta nechtěla jed beze mě. V neděli ráno jsem se dozvěděla, že můj opilí přítel se tam vykousl s mojí kamarádkou2. Naštvaná jsem na něj vybalila, že jsem si aspoň teď kvit. Vztah byl na rozpadnutí. Večer.. večer jsem se ale zase usmířili a řekl, že v pondělí zase přijede a budeme u nás. Jo přijel i s kamarádčiným přítelem, ale já a kamarádka jsem byly na mol opilé. Obě dvě ze žárlivosti. Dodělali jsme se každá půlkou vodky an lačnej žaludek.. se mnou praští všechno a hned, tak se nesmějte.

Vztah šel úplně z kopce.. moje deprese k tomu taky pohli a stala se ze mě fůrie.
Pak jsem na to ale začala úplně kašlat a bylo mi fuk co dělá.
Stanovili sme si pravidla: Kousání povoleno, spaní ne, city už vůbec.

Tak to nějakou dobu šlo, ale už to nebyl vztah..

Teď jsme pořád ''spolu'' ale.. už to nikdy nebude jako na začátku.. a já jsem se utvrdila zase, že už si k srdci chlapa jen tak nepustím.

Ono toho bylo víc.. co se stalo.. ale nějak se mi to tu nechce vypisovat.. možná příště.

S pozdravem,
Misor-ry
 

-STŘÍBRNÁ KOMETA-

25. září 2011 v 19:03 | Misor-ry |  -GRATER-
Život se mi začíná otáčet vzhůru nohama. Všichni v Náchodě mě znají jako děvku co jde s každým a život je jí ukradený. Ježe já jsem se to snažila změnit. A taky jsem to udělala. Začala jsem se přít s mojí nejlepší kamarádkou, která mě už hondě dlouho štvala. Nakonec mě pomohla. Její kluk s kterým je už přez dva týdny má bratrance. Jednou mě Lucka vytáhla s nima ven. Ještě ten den jsem se s tím klukem začala kousat a..
Druhý den se to opakovalo. Třetí den jsme už byli spolu.
Je to podle Vás moc rychlé? Jsem za to strašně moc ráda. Ale stejně se bojím, že o něj příjdu.
Už nechci bejt běhna! Chci být sním co nejdéle. Chci začít žít normální život.

A zabiju všechno..


..co mi příjde do cesty.

S pozdravem,
Misori-ry

-SPÁNEK? CO TO JE?-

6. září 2011 v 22:28 | Misor-ry |  -QUILL-
Juchů! Cítím se strašně dobře i když! se strachem. Školu mám vybranou, tak mě tam snad vezmou. Moje nejlepší kamarádka si našla kluka a je sním šťastná. Já jsem taky zadaná a jsem spokojená. A nejkrásnější je? že chceme jít na tu samou školu! Jako s mojí nejlepší kamarádkou.
Úí! Snad se tam dostaneme! Cass určitě, ale já? To bude problém. Musím se snažit a šrotit jak blázen. Pro mě je hlavně super, že tam nebude žádná matematika, protože já a matika.. jsme největší nepřátelé a jí snad nikdy nepochopím. I když bych opravdu chtěla.

Jó ta angličtina! Strašně mě baví slovíčka tématu MASO. Nevím proč, ale zajímá mě to.
I srdce je zajímavé. Ono vlastně všechno.

Mám tu strašný bordel! Všude poházené věci no fuj. Máma na pořádku strašně lpí, což je docela někdy pruda, ale uklízet se prý musí (fuj.).

Co bych tak ještě napsala? Vůbec mě nic nenapadá. Jsem ospalá, naspím toho málo. Jsem teprve na základce a už mi to nedá ani spát. Co budu dělat na střední? Pojedu pořád nonstop a budu ujíždět na mikrospánku? Hurá.

Teď zrovna dělám referát o Uranu. Wiki+encyklopedie, takže super.


Já bych tak spala!

S pozdravem a únavou,
Misor-ry
 


Sourozenci?!

5. září 2011 v 19:47 | Misor-ry |  Téma týdne
Mám pět sourozenců.
Ano je to tak, jeden je vlastní a zbytek je nevlastní. Dva z nich jsem ani pořádně neviděla.
Stejně je beru jako jednu krev! Jsou to moji sourozenci a hotovo.
Já jsem samozřejmě nejmladší, potom je má 17letá sestra Bára, 20letá Tereza, 24letá Veronika a 26letý bratr Daniel. (+ tedy ještě jeden bratr, o kterém nemám žádné info.)
Jakto?
Moje matka měla s prvním manželem Dana. Po tom co si našla mého otce měla mě. A můj otec měl už mé tři sestry + jednoho bratra.

Ony o mě nevěděli a já v tom žila už od malička. Vždycky jsem je toužila poznat a když mě byla tak 12/13 napsala jsem jim. Sešli jsme se a popovídali jsme si o tom. Bylo to zvláštní, pak už přijeli jen jednou a od té doby nic.
Až teď, když jsme se všichni začali scházet u našeho otce v Praze. Já jsem strašně na tátu žárlivá, takže jsem to nesla velmi těžce. Nejhorší je, že otec mezi náma dělá strašné rozdíly, což je velmi špatné. Jedna si o notebook říká tři roky a ta další, když si o něj řekne dostane ho hned. Další zase potřebuje nové věci tak dostane např. 3 000 a ta další dostane jen litr. Nebo se tady taky stalo to, že jedna dostala na cestu litr a druhá dostala přesně na autobus! No to mě možná táta tenkrát nedal kvůli těm 3litrům.. co jsem utratila ještě ten den. Fuj.

Je zvláštní jak jsem kařdá jiná přitom se v mnoha věcech schodujeme. Všechny máme fetišistické sklony! Například. Máme společných plno věcí.. ale..

Terka
Terka je chytrák od přírody. Je na Karlovce a někdy fakt člověk kouká s votevřenou držkou, jak mluví rozumně. Přitom je to šílenec, pařmen a totální úleťák. Ze sester jí mám asi nejradši. (Já vím, neměla bych dělat rozdíly)

Bára
Zvláštní vychrtlá slečna s nádáním tance a je taky výborná herečka. Je to taky chytrák.
Je an gymplu a prý se učí velmi dobře. Milá tajemná dívka.

Veronika
Moc jí neznám. Nebere mě jako součást našeho rodu.

Daniel
Blázen. Jo tak řídí.
Vlastní oblíbený fastfood v našem městě a zná ho tady snad každý. Je docela v pohodě, ale nějak .. k němu necítím to co k sestrám. I když je jediný vlastní, stejně to není ono. On mě má prý rád. Jednou mě za těch 15 let obejmul a nebylo mi to příjemné. Bylo o zrovna v takovou tu chvíli, kdy já brečela na posteli a on mi chtěl pomoct. Máme totiž podobný osud.
Normální kluk, kterej ti uvaří, vypere snad i vyžehlí. No jo.. Daniel (miláček matky!)

Já už ani nevím co jiného napsat, takže asi se rozloučím.

S pozdravem,
Misor-ry

Můj Příběh?!

5. září 2011 v 0:10 | Misor-ry |  Téma týdne
Můj a jen můj příběh?
Sama jsem hrozná. I když dokážu prý i rozveselit, ale to jen v případě, když ze sebe dělám úplného debílka. Což mi přopomíná, že zítra je škola. Teda vlastně už skoro dneska. Škoda, že nemám talent na psaní. Snad mi to po nějakém čase půjde. I když já jsem nikdy nic nedotáhla do konce, což je chyba. Když jsem byla malá má matka mě dala do učení houslí. Učitel mi řekl, že mám prý perfektní hudební sluch. Hrála jsem výborně. Asi po třech letech jsem skončila. Nebavila mě ta pitomá nauka, kde jsme se učili notičky a sračičky.. Nikdo do teď nechápe jak jsem mohla umět hrát, když jsem neuměla jedinu notu. Sama nevím, ale jednoduše jsme zopakovala to, co mi předehráli. Potom jsem chodila i na sbor. Zpívat jsem uměla, to se musím pochválit. Dokonce mě pak strčili na sólový zpěv. Nuda. Všechno mě přestalo bavit a teď je ze mě.. nic. Jen hloupá holka co si doma hraje na kytaru a její jediné vystoupení bude ve škole při akademii. (Budu hrát Hvězdáře od UDG a Kurtizánu)

Škola a já? Hrůza a děs! Teď kdo je ta hrůza a kdo děs.
Dostala jsem se do studijní třídy, kam vůbec nepatřím! Sami to vidíte na chybách v článcích.
Studijní třída je něco jako gympl. Jenom na nás nejdou tak hhrhhrr a máme to o něco lehčí. V první třídě jsem byla nejlepší ze všech. Učetelky mě měly rády a všechno bylo ok. Ve druhé třídě to bylo to samé, až na to, že jsem tenkrát dostala špatnou známku z (teď už) přírodopisu. Rodiče začali šílet, že to už jde se mnou z kopce. Tu známku jsem si hned opravila, ale měli stejně pravdu.

Můj otec. Mám ho strašně ráda. Právě koncem druhé třídy od nás odešel. Pro mě to bylo tenkrát strašné a pořád je. Máma mě dala do jiné školy, otec se odstěhoval do Prahy (150km od nás!) a já brečela každý den. Škola pro mě byla už jen záchod, do kterého jsme se musela každý den vykadit. Známky se zhoršovaly a učitelé? Ty mě tam nesnášeli.
Teď už jsem v deváté a nějak tak to zvládám, mám spoustu kamarádu a šprt pro ně rozhodně nejsem, spíše ten magor co klidně hopsne do čehokoliv tekutého. Magor co čichá k lidem. A taky slepoň, protože mé oči jsou trochu slepé a odmítám nosit brýle. A taky kurva. Ale to nebudu tady roztahávat. Časem poznáte..

Končím! Jdu si vyžehlit vlasy.

S pozdravem a chybama,
Misor-ry

-DEN PLNÝ BOLESTI-

4. září 2011 v 19:44 | Misor-ry |  -TIN OPENER-
Je to arogantní blb! A přesto..
Mám ho ráda, lpím na něm už třetí rok a už od začátku vím, že na něj nemám.
Hrůza. Teď se sním už moc nebavím, protože chci se od něho co nejvíce odtrhnout. Minulý školní rok to ale nebylo tak lehké. Pořád se na mě lepil, na něco se ptal, lehal si mi do klína! Pořád si se mnou chtěl povídat. Trápil mě. Muhaha. Někdo si řekne, že bych měla být ráda, ale pro mě to bylo opravdu strašné trápení, když vím, že by mě nechtěl. Prý jsem jeho nejlepší kamarádka. (O to teda fakt stojím! /ironie/) Nejhorší je, když se na něco zeptá. Dělat, že ho neslyšíte.. Je to strašně těžké. Jdu depkařit k bratroj.

S pozdravem,
Misor-ry

-PRVNÍ ČLÁNEK-

4. září 2011 v 0:18 | Misor-ry |  -NAIL-
Tak a je to tu. Je tu další nový-nudný-zakomplexovaný-depresivní ''člověk'', co si bude vylévat svoji zlost na tomto blogu. Čeká vás tu pravdivý příběh, který se doufám bude líbit.
Něco o záhlavý:
Tuto fotku jsem fotila já. (Jak zajímaví informace, že? /ironie/)
Jsem na ní já. (HaHaHa! ..Bohužel..)
A moje kytara. (Jmenuje se BlackTerror, ale říkejte mu Jazzman)
Takže nechci žádné komentáře o tom, že jsem jí někde ukradla.
Ještě něco o tom příběhu. Už je napsaný, ale zveřejňovat ho budu postupně.
Jak už jsem psala, je napsaný podle pravdy, takže žádný výmysl. Jsem zvědavá na reakce.
Ehm.. počítám i s tím, že si to nikdo nepřečte.
Něco o mě?
Jsem jen nudná holka. Holka bez kapky citu k učení. Holka, která má zvláštní úvahy.
Jsem extravertní detailistka s bisexuálními a fetišistyckémi sklony.
Jo.. to jsem já.
Pro dnešek by to stačilo ne? Nemám teď čas.
S pozdravem,
Misor-ry

Kam dál